Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /data/web/virtuals/188087/virtual/www/domains/spickova.cz/plugins/system/maximenuckmobile/maximenuckmobile.php on line 97
Slovem a mečem | Historické pozadí

Historické pozadí

Jak to všechno začalo
Peloponéské války byly války mezi Spartou a Athénami, pravda? Pravda, jenže vlastně to začalo Korintem. Sparťané byli na Peloponésu mocností. Měli skvěle vycvičenou, vlastně profesionální armádu a nikdo jim nemohl konkurovat – alespoň ne na pevnině. Ale bylo tu ještě moře a to poskytovalo spoustu příležitostí, protože obchody se prováděly právě po moři. A této příležitosti se úspěšně chopili Athéňané, ba byli tak zruční, že se postavili do čela délského námořního spolku, kontrolovali obchodní trasy a vybírali od spojenců štědré příspěvky. Délský spolek se to jmenovalo proto, že pokladna spolku byla na ostrově Délu, ovšem Athéňané měli za ušima a brzy ji přestěhovali na Akropoli, kde byla víc po ruce. Což žralo Korint. Korinťané nebyli žádná ořezávátka. Měli svou vlastní historii obchodu a námořních cest a své – no vlastně už s Athénami společné - zájmy na Sicílii a jižní Itálii.

 Korint měl kolonii Kerkýru (někdy uváděnou jako Korkýru), ostrov ležící severně v Iónském moři. Jenomže bývalé dobré vztahy se v době, o které píšeme, už nadobro zvrtly. Nejenom, že nebyly dobré, bývalí spojenci si dělali naschvály, jak jen mohli. Například s Epidamnem. Že jste o něm nikdy neslyšeli? No, vlastně o něm skoro nikdo neslyšel, pokud jste snad náhodou nebyli v Albánii a nenavštívili přístav Drač. Ano, to je bývalý Epidamnos. Takže bývala kolonie Kerkýra si založila vlastní kolonii Epidamnos. Jenomže Epidamnos nechtěl poslouchat Kerkýru o nic víc než Kerkýra Korint. A samostatnost Epidamnu horlivě podporoval právě Korint. Vypravil tam své lodě, aby Epidamnu pomohl, jenomže Kerkýra nečekala s rukama složenýma a jejich flotila již nepřátelé očekávala. V námořní bitvě, která proběhla, tak utrpěli Korinťané těžkou porážku.

 Pamatujme ale, že Korint byl pořád větší a bohatší než Kerkýra a tak se nezalekl, ale ještě víc naštval a začal se chystat k odvetě. I Kerkýřané uměli do pěti počítat a vypravili žádost do Athén o pomoc. Athéňané usoudili, že Kerkýra se svým silným loďstvem by mohla být vítaným spojencem a žádosti vyhověli. Menší problém byl v tom, že Athéňané podepsali s peloponéským spolkem mírovou smlouvu a Korint byl členem peloponéského spolku. Takže Athéňané prohlásili, že budou Kerkýru pouze bránit a nikoliv útočit. Kdo bitvu začal není úplně jasné, ale námořní bitva byla a Korinťané opět prohráli a to už bylo vážně k vzteku.

 Takže Korint se na zasedání peloponéského spolku začal vsí silou zasazovat o zastavení athénského vlivu. Podle dějepisce Thukydida varoval korintský zástupce ostatní členy takto: „Buďte ujištěni, že tyranský stát (= Athény), který vznikl v Heladě, nás ohrožuje všechny stejně. Jedny již ovládá, druhé chce ovládnout. Proto jej musíme zkrotit. Po zničení dravce budeme sami žit v bezpečí a osvobodíme Helény, kteří žijí v porobě.“

 Ke stížnostem Korinta se připojilo další město Megara. Athénský sněm jim totiž krátce předtím zakázal přístup do přístavů v athénské říši a na athénské tržiště. Přístavní Megara žila rovněž z obchodu a toto rozhodnutí nesla těžce. Není úplně jasné, proč k zákazu došlo. Nejvýznamnější muž té doby v Athénách byl Periklés, aristokrat a přítel filosofů a umělců, opakovaně volený do funkce nejvyššího stratéga. Někteří historikové mínili, že Periklés udělal tento tah vědomě, protože věděl, že konflikt je neodvratný a bylo lépe jít do střetnutí dříve než se Sparta a její spojenci stačí na válku připravit. Jiní to viděli jako nerozvážnost, ba tvrdilo se i to, že celý incident vznikl tím, že nějací muži z Megary unesli dívky z veřejného domu, který vedla Aspasia, Periklova konkubína. Samozřejmě jiné zdroje tvrdily, že šlo o čiré pomluvy a Aspasia nikdy bordeldámou nebyla.

 Ať tak či tak, Sparťané souhlasili, že Athény porušily mírovou smlouvu a obě strany se začaly obviňovat navzájem. Některá obvinění byla značně kuriózní, například spartští vyslanci požadovali, aby byli z Athén vypovězeni členové rodu Alkmeónovců za to, že porušili práva asylu při Kylónově pokusu o převrat. Kuriózní na tom byl především fakt, že se celá událost odehrála před nějakými dvěmi sty lety. Vtip požadavku pochopíme, když zjistíme, že z rodu Alkmeónovců byla Periklova matka.

 Legrace přestala, když thébské vojsko vpadlo do Plataj. Na čí straně, že byly Théby? Tak ti se paktovali se Sparťany. Platajští se ale nezalekli, postavili se na odpor a začala téct první krev. Zajatí Thébané byli bez milosti pobiti. Sparťané se pomstili. Oblehli spolu s Thébany Plataje a město dobyli. Platajští muži byli popraveni a ženy prodány do otroctví. A takhle to všechno začalo.

Kde koupit knihu Slovem a mečem

Historický román Slovem a mečem v nakladatelství knihkupectví MILLENNIUM PUBLISHING s.r.o.

Knihu v roce 2010 vydalo nakladatelství MILLENNIUM PUBLISHING s.r.o.

Recenze